small talk boy

počasí, politika, zprávy ... znáte to?

čtvrtek, ledna 08, 2009

Once upon a time in Ljubljana



Mnozí si asi všimli, že jsem nestrávil poslední dny minulého roku po vašich pravicích (či levicích). Tento rok sem tíhl navštívit moje dobré spolubydlící do Slovinka. 4 měsíce byli parádní, takže jsem si tuhle divokou variantu oslav nového roku nemohl odpustit.
Sestava byla příjemná, milá a vyvážená. Cestoval jsem já a moje dlouholeté kamarádky Baruška a Mišička. Mišičku jsem oslovil předběžně někdy v září už. Baruška se k nám přidala až někdy v průběhu listopadu. Už po cestě tam jsme se shodli, že cestovat ve třech je naprosto ideální číslo. Cesta vyčerpávající, ale na možnosti českých drah docela nadočekávání. Do Bublaně jsme dorazili plus minus (+ / -) chi chi v 7 hodin.
Kluci se zachovali parádně a přijeli pro nás autem. bublaň je nejmenší, takže jsme byli na koleji nejdřív. Eště jsme se ani pořádně nenadechli už jsme si prolévali ethanol chřtánem. Tedy jak kteří, Baruška cudně abstinovala. To bychom nebyli my středoevropané, kdybychom naše jižní bratry nenaučili míchat nějaký nový drink. Otěží se jala Mišička a hbitě schovala dva balíčky kyselích rybiček do lahve od vodky. Toto pití je doménou vodáků, ale čas od času na ní můžete narazit i v naší metropoli. Nekonečné halekání “I got two fishes” nebo “I got four” nebralo konce. Sami můžete mrknout na videa níže. Pak jsme se přesunuli do oblíbeného klubu, jehož jméno si nepamatuji. Můj gurmánský jazýček byl nucen okoštovat kultovní slovinskou dvanáctku, která nese nezvykle roztomilý název – Laško. Ale nelituji ničeho. Pivo dobré. Kolem třetí si začali dámy stěžovat, že slovinští (wtf?) černoši se už dávno posunuli od letmých dotyků na další metu. Tečku tomu nasadil tmavý hromotlok, který přivalil, když jsme se dohadovali o tágu. “ Hey girls, Is he giving you any trouble?” Zhroutil jsem se v závalu upřímného smíchu a nasedl do připraveného tága. Proč ho dráždit bosou nohou, že ano?



Den druhý tedy silvestr začal někdy kolem 12 hodiny. Kluci vyspávali opilost a my jsme v klidu posnídali. Pak jsme vyrazili na dlouho očekávanou procházku Lublaně. Vylezli jsme dokonce i na hrad, ale opravdu to nevypadalo moc velké. Pak jsme zapadli do druhé cenové a já popadl Laško a čevabčiči a zaplácl jsem velkou mezeru v mém nitru . Dámy si daly slovinskou specialitu tzv. Burek. To je takový slaný koláč plněný cottage sýrem, masem nebo pizza směsí. Ochutnal jsem všechny 3 druhy a bylo to dost výživné.
Pak jsme přijeli a čekalo na nás (k mému zklamání) pouze několik mladých mužů. Najednou byla moje role k nezaplacení. Protože jsem měl na každé ruce jednu žhavou a perspektivní slečnu. Dva mladí Slovinci, si mě vzali stranou na balkónek, jestli jako můžou na holky něco zkusit. Já jsem je ujistil, že pokud se jim nic nestane, nemám nejmenší problém. No ještě jsem jednomu z nich musel slíbit, že neprozradim jeho věk. Byl to mladý 18letý zajíček. Takže jsem tedy mlčel. Náš deal jsem náležitě zpečetily dvojitým panákem Jagermeistera.
Pak už všechno šlo ráz na ráz. Jeli jsme do centra na hlavním náměstí jsme společně čekali na nový rok. Ještě si vcelku slušně pamatuji, že jsem pil šampaňské, ale na cestu domů si moje pamět vybrala slabou chvilku a pamatuju si jen cestu na gyros a moji legendární hlášku “No nevim jak Mišička, ale my dva (já a baruška) pujdem do spacáčku. Mišička to má trošičku jinak rozdělaný.” Bohužel Mišička slyšela a já dostal vehementně za uši. Pak už vím, že se kolej točila a spacáček byl měkkej. Až ráno jsem se dozvěděl, že dámy se chovaly slušně a neproběhly žádné ručky šmátralky nebo základy evoluční gymnastiky.

Poslední den jsme věnovali hlavně relaxaci. Ohromnou radost nám udělal čerstvě napadlý sníh, takže jsme postavili nefalšovaného sněhuláka, ale pojmonovali jsme ho zcela atypicky Snow-biatch. Dokonce se k nám přidala jedna slečna z koleje. Vyhrála si to u nás nabídnutou čokoládou. Znala moc Prahu a vyrazila nám dech, když nám povídala o Strahovu. Nechtěl jsem si nechat ujít příležitost a pozval jsem jí na naší “Game night”. Bohužel odmítla, protože jela do nějakého zbytečného provinčního městečka za rodinou. Chybovala, to se ví. Aspoň si to bude dlouho vyčítat. Na koleji jsme zůstali už jen Matej, Sandi,spolubydlící Anita, Ernest a my. Jsme zavzpomínali na léto zahráli jsme naši nejoblíbenější “drinking game” higher lower. Hra snadná, ale učinná :) Jeden drží balíček karet a nechává ostatní hádat a pak je naviguje, jestli je to karta vyšší nebo nižší. Rozdíl mezi odhadem a aktuální kartou označuje, kolik loků svého nápoje vypijete. Pro mě docela klasika, ale holky byly nováčci. Hru sme dohráli a Baruška byla velmi veselá. Dokonce až tak veselá, že jsem ji nikdy v životě neviděl veselejší. Byla úplně roztomile rozverná. Byla to trochu satisfakce, když jsme si z ní mohli s Mišičkou utahovat. Baruška předchozí dny skoro nepila, takže jsme si pěkně vyměnili role. A bylo to fajn.

No a další den už hurá domů.

P.S. plno věcí bych rád víc rozmazal, ale vzhledem k tomu, že jsem gentleman, tak o nich cudně pomlčím.

P.P.S. Výlet dostal hodnocení 9 z 1O a to jen díky tomu, že byla Mišička nemocná.

5 Comments:

Anonymous Anonymní said...

Libi se mi, jak je to napsany, jen podotek - Burek je specialita spise balkanska =)..

tvuj PFL

6:50 odp.  
Blogger majkí said...

Ahoj pavlíku..

No oni si to zcela nepokrytě přivlastňují! Špatně oni! :(

10:04 odp.  
Anonymous Anonymní said...

Majki, svet potrebuje vic tvych prispevku!

11:02 odp.  
Anonymous Anonymní said...

Majkí, Majkí... to je super, že jsi takto zvěčnil náš výlet. Akorát by mě zajímalo, o kterých věcech bys rád pomlčel:-D btw, včera jsem byla s Mišičkou a dozvěděla jsem se o spoustě zajímavých věcech, které jsem jaksi pozapomněla... Jak je to jen možné??? Tak zase někdy v Lublani.

11:09 odp.  
Blogger cathack said...

burek je možné nalézt všude na balkáně, ale doma je v Bosně. a skutečný burek je jenom ten s masem. burek se sýrem není doopravdy burek. :)

2:55 odp.  

Okomentovat

<< Home