"Ze Scheinfeldu, kde sme s Pavlou oba byli, jsme mu přivezli revolver na kapsle. Chtěl si ho vzít do školky, a také si ho vzal. Divil jsem se tomu, ale ukázalo se, že to tak dělají všecky děti: přinesou, ukážou, předvedou, učitelka jim to uloží, při odchodu vrátí. Tak chtěl, abych mu přivezl takový samopal, co mají nekezí kamaládi. Řekl jsem, že válečné hračky neuznávám. Pavla se podivila: "A co ten revolver?" Vysvětlil jsem jim oběma morální rozdíl mezi kovbojským revolverem a gangsterským samopalem. Chlapec to pochopil." [Vaculík 1993: 233-234]
Já jsem si tak poslouchal přes to zkouškové a zjistil jsem, že poslouchám, některé songy víc než jiné. Vyprofilovala se mi tu taková trojka statečných a já jsem se rozhodl vás s nimi seznámit.
1. Here We Go Magic - Tunnelvision
Jsem si velmi nezávazně projížděl new music a periferním viděním jsem zaznamenal jmeno Gibbarda, což je moje životní hudební láska. On sice v projektu nefiguruje, ale k letmému poslechu mě to stejně dohnalo. Album je to víceméně ordinérní a průměrné, ale tu a tam je tam nějaký pěkně vybroušený kamínek. Čtyřka Tunnelvision je naprosto neskutečná skladba. Celé 4 minuty je v zásadě ůplně stejná, jen se pomaloučku zrychluje. Nádherná mostrozně přeplácaná skladba, které ale funguje a já jí žeru i s tím odporným sladoučkým vokálkem.
2. Coldplay - Sleeping Sun
Vzpomínate si určitě na tragický počin s X&Y? Stačí abych ty písmenka viděl pohromadě dostávám kopřivku a začnu se nekontrolovaně třást. Coldplay mají zajímavý dar vyhazovat na bečka skladby, které jsou často úplně výborné. Přesně taková je Sleeping Sun. Skladba na mě působí nějako upřímně a úplně nepokrytě přemlouvá "Hele, já nejsem hitovka". Jenže ona je, ale takovým tím milým způsobem. Chris tam maličko haleká, v posadí soustavně bublá kopáček, trocha decentního klavírku a sluníčková kytárka. Jako na zkouškové fakt klasa.
3. Telefon Tel Aviv - The Birds
Immolate yourself je fakt hodně slabota. Mám problém udržet pozornost, protože skoro všechny skladby jsou taková děsivá rutina. Jediným světlým místem je úvodní The birds. Perfektně gradující skladba, která mám pocit uzavírala pražský koncert Telefónů v březnu 2007, mě dovádí do podobných stavů jako chemická Starguitar. Je to podobně dynamická skladba. Speciálně by ji do svých playlistů měli zařadit sportovci. Moje tepová frekvence se pravidelně navýšuje a snad jsem ještě nezmeškal bus. Jste běloch a chcete dát stovku pod 10s? pusťte si the birds.
1. Hot Chip - Made in The Dark Prvně se ke mně dostala promo verze s odporným elektronickým hlasem. Dal jsem tomu jeden nesoustředěný poslech a mazalo to pryč z disku. Pak na mě začal apelovat Baron s Jonáškem, že bych to měl jako eště zkusit a dobře udělali. zanedloho my album vrostlo do sluchátek a songy jako One Pure Thought nebo Ready for the Floor jsem těžko dostával z hlavy. Vrcholem potom byla super Washingtonská show, kde sem si udělal jasno, kdo je králem.
2. Deerhunter - Microcastle Deerhunter mám hodně rád. Objevil jsem je už s prvním albem Cryptograms. Bohužel všichni kolem nasadili jasný ignore mod, takže jsem zůstal fanouškovsky osamocen. Svoji kvalitu potvrdili na pražském koncertě v rámci FAMUfestu. Na rok 2008 si připlavili direkt pojmenovaný Microcastle. Album je zvukově někde jinde. Od depresivních nakrknutých ploch se přemístili k přístupnějšímu lehce upoponému shoegazíku. A je to trefa. Kapela trošku opisovala z čitanky Atlas Sound, což je solový projekt frontmana. Album rozmanité od mírně divných songů jako Activa nebo Calvary Scars až po brilantní hitovky jako Never Stops a Nothing Ever Happen.
3. The Racounteurs - Counsolers of The Lonely Jack White ukazal, že když slečnu Whitovou nechá pózovat za plotnou a dá se do kupy s partou pořádných muzikantů, dokáže dělat velké věci. Counsolers of The Lonely je toho živým důkazem. Naprosto brilantní vyvážené alternativní album, která překypuje skvělými nápady. White nedostává tolik místa na zpěvu a celku to moc prospívá. Naleznete chytlavé vypalovačky jako Attention, páradní oplodňováky jako You don't Understand me nebo epické jižanské povídky jako Carolina Drama. Každý si myslím najde to své.
4. Cut Copy - In the Ghost Colours
5. Death Cab For Cutie - Narrow Stairs
6. Foals - The Antidotes
7. Elbow - The Seldom Seen Kid
8. Vampire Weekend - Vampire Weekend
9. Van she - V
10. TV on the Radio - Dear Science
Songy roku
Paper Planes by M.I.A.
Echoplex by NIN
Jump in the Pool by Friendly Fires
Gamma Ray by Beck
I Will Posses Your Heart by Death Cab For Cutie
Objev roku
M.I.A.
Fleet Foxes
Mates of State
Zklamání roku
The Kooks - Konk
Kings of Leon - Only by the Night
Coldplay - Viva la Vida
Mnozí si asi všimli, že jsem nestrávil poslední dny minulého roku po vašich pravicích (či levicích). Tento rok sem tíhl navštívit moje dobré spolubydlící do Slovinka. 4 měsíce byli parádní, takže jsem si tuhle divokou variantu oslav nového roku nemohl odpustit. Sestava byla příjemná, milá a vyvážená. Cestoval jsem já a moje dlouholeté kamarádky Baruška a Mišička. Mišičku jsem oslovil předběžně někdy v září už. Baruška se k nám přidala až někdy v průběhu listopadu. Už po cestě tam jsme se shodli, že cestovat ve třech je naprosto ideální číslo. Cesta vyčerpávající, ale na možnosti českých drah docela nadočekávání. Do Bublaně jsme dorazili plus minus (+ / -) chi chi v 7 hodin. Kluci se zachovali parádně a přijeli pro nás autem. bublaň je nejmenší, takže jsme byli na koleji nejdřív. Eště jsme se ani pořádně nenadechli už jsme si prolévali ethanol chřtánem. Tedy jak kteří, Baruška cudně abstinovala. To bychom nebyli my středoevropané, kdybychom naše jižní bratry nenaučili míchat nějaký nový drink. Otěží se jala Mišička a hbitě schovala dva balíčky kyselích rybiček do lahve od vodky. Toto pití je doménou vodáků, ale čas od času na ní můžete narazit i v naší metropoli. Nekonečné halekání “I got two fishes” nebo “I got four” nebralo konce. Sami můžete mrknout na videa níže. Pak jsme se přesunuli do oblíbeného klubu, jehož jméno si nepamatuji. Můj gurmánský jazýček byl nucen okoštovat kultovní slovinskou dvanáctku, která nese nezvykle roztomilý název – Laško. Ale nelituji ničeho. Pivo dobré. Kolem třetí si začali dámy stěžovat, že slovinští (wtf?) černoši se už dávno posunuli od letmých dotyků na další metu. Tečku tomu nasadil tmavý hromotlok, který přivalil, když jsme se dohadovali o tágu. “ Hey girls, Is he giving you any trouble?” Zhroutil jsem se v závalu upřímného smíchu a nasedl do připraveného tága. Proč ho dráždit bosou nohou, že ano?
Den druhý tedy silvestr začal někdy kolem 12 hodiny. Kluci vyspávali opilost a my jsme v klidu posnídali. Pak jsme vyrazili na dlouho očekávanou procházku Lublaně. Vylezli jsme dokonce i na hrad, ale opravdu to nevypadalo moc velké. Pak jsme zapadli do druhé cenové a já popadl Laško a čevabčiči a zaplácl jsem velkou mezeru v mém nitru . Dámy si daly slovinskou specialitu tzv. Burek. To je takový slaný koláč plněný cottage sýrem, masem nebo pizza směsí. Ochutnal jsem všechny 3 druhy a bylo to dost výživné. Pak jsme přijeli a čekalo na nás (k mému zklamání) pouze několik mladých mužů. Najednou byla moje role k nezaplacení. Protože jsem měl na každé ruce jednu žhavou a perspektivní slečnu. Dva mladí Slovinci, si mě vzali stranou na balkónek, jestli jako můžou na holky něco zkusit. Já jsem je ujistil, že pokud se jim nic nestane, nemám nejmenší problém. No ještě jsem jednomu z nich musel slíbit, že neprozradim jeho věk. Byl to mladý 18letý zajíček. Takže jsem tedy mlčel. Náš deal jsem náležitě zpečetily dvojitým panákem Jagermeistera. Pak už všechno šlo ráz na ráz. Jeli jsme do centra na hlavním náměstí jsme společně čekali na nový rok. Ještě si vcelku slušně pamatuji, že jsem pil šampaňské, ale na cestu domů si moje pamět vybrala slabou chvilku a pamatuju si jen cestu na gyros a moji legendární hlášku “No nevim jak Mišička, ale my dva (já a baruška) pujdem do spacáčku. Mišička to má trošičku jinak rozdělaný.” Bohužel Mišička slyšela a já dostal vehementně za uši. Pak už vím, že se kolej točila a spacáček byl měkkej. Až ráno jsem se dozvěděl, že dámy se chovaly slušně a neproběhly žádné ručky šmátralky nebo základy evoluční gymnastiky.
Poslední den jsme věnovali hlavně relaxaci. Ohromnou radost nám udělal čerstvě napadlý sníh, takže jsme postavili nefalšovaného sněhuláka, ale pojmonovali jsme ho zcela atypicky Snow-biatch. Dokonce se k nám přidala jedna slečna z koleje. Vyhrála si to u nás nabídnutou čokoládou. Znala moc Prahu a vyrazila nám dech, když nám povídala o Strahovu. Nechtěl jsem si nechat ujít příležitost a pozval jsem jí na naší “Game night”. Bohužel odmítla, protože jela do nějakého zbytečného provinčního městečka za rodinou. Chybovala, to se ví. Aspoň si to bude dlouho vyčítat. Na koleji jsme zůstali už jen Matej, Sandi,spolubydlící Anita, Ernest a my. Jsme zavzpomínali na léto zahráli jsme naši nejoblíbenější “drinking game” higher lower. Hra snadná, ale učinná :) Jeden drží balíček karet a nechává ostatní hádat a pak je naviguje, jestli je to karta vyšší nebo nižší. Rozdíl mezi odhadem a aktuální kartou označuje, kolik loků svého nápoje vypijete. Pro mě docela klasika, ale holky byly nováčci. Hru sme dohráli a Baruška byla velmi veselá. Dokonce až tak veselá, že jsem ji nikdy v životě neviděl veselejší. Byla úplně roztomile rozverná. Byla to trochu satisfakce, když jsme si z ní mohli s Mišičkou utahovat. Baruška předchozí dny skoro nepila, takže jsme si pěkně vyměnili role. A bylo to fajn.
No a další den už hurá domů.
P.S. plno věcí bych rád víc rozmazal, ale vzhledem k tomu, že jsem gentleman, tak o nich cudně pomlčím.
P.P.S. Výlet dostal hodnocení 9 z 1O a to jen díky tomu, že byla Mišička nemocná.
Jak jsem byl v hříšném Brně a na koncertu Okkervil River
Tento víkend jsem se rozhodl vyrazit do Brna, na jeden den festivalu experimentalni hudby New New, ale hlavnim lakadlem byla moznost videt celou moji brnesko-olomouckou referencni skupinu. Tesil jsem se dost. Cesta probehla v pohode opomenu-li bobikova bratra, ktery po me v kupecku loudil mandarnky. Ja jsem se venoval cetbe Doctorowa a prokladal jsem poslechem selfimprovement publikace. V brne jsem byl kolem 5. Srazil jsem s rybickou, ktera jela nenavidenym zlutakem (Zkratka moje nohy jsou prilis sexi, aby cestovali v tak malem prostoru, ktery zlutak poskytuje). Odebrali jsme se do spolku, kde sme v rychlem sledu pojedli. Pak nasledoval presun do Baronova, tam se udelali posledni kosmeticke upravy zevnejsku a hura fledu.
Jako prvni tam sedel takovy pan, ktery tam za pomoci nejakeho zahadneho nacini vyluzoval docela snesitelne zvuky. 4 hlasky N-U-D-A. Dvojka byla dvojice vohaknutych kmetu, kteri v poklidu sedeli a tukali si palickou do GPSek, ktere pak vyluzovali hudebni zvuky. Docela zabava. Minimalne jsem neco podobneho este nevidel. Ty techniky jsou fakt neuveritelne. Pak prisel nekorunovany headliner Machienfabriek. Blondaty holandanek zasedl za stolek a stridave neco montoval na stole popripade si intimne povidal se svoji kytarou. Nestacil jsem ani vyslovit "bludny holandan" a on uz si bez pridavku balil fidlatka. Neprekvapil, nepodesil, nezradil. Vrcholem pak nemecky projekt von spar, ktery do divaku hnali odtucnenou math rockovo-ambientni plosky, za ktere by se nemuseli stydet ani plnotucna superkapela the battles. Specialne, kdyz byli obsazene bici, perfektne sem se bavil. Publikum ragovalo tak melo a vsichni se odpovidajicne rozvlnili. Jenze von spar nastartovali strmy sestup. Ptacnik Vogel dokazal oddalit prvni zyvani, ale ne nadlouho. Cely zbytek jsme se usadili do lounge. Postupne odesli vsichni az na posledni mohykany. Bylo nacase zbalit sekyry a presunou se do modrejsich lovist.
Modry Nonstop byl svedkem konstantniho dalkoveho vysmechu jednomu tragedovi. Intelektual navleceny do svetru, ktery vypadal jako by zazil VŘSR, nas svymi sandaly privadel k silenstvi. Po jeho odchodu sme si udelali zevrubny debriefing na cely festival a navrhli jsme kreativni napady na headlinera pristiho roku. Potom klasicka temata jako BH90210, lidska blbost, s kym sme se posledni noc loviskovali. Ranni tramvaj nas vyvezla do zaslouzeneho dopoledniho spanku. NO a pak uz vlakem dom s vidinou kudrnate cupriny frontmana Okkervil River.
Zamerne jsem se pokusil vyhnout predkapele Bad Dudes, kteou mi Inzenirka popsala jako americkou verzi vidlackeho klenotu Divoky Bill. Mela pravdu. Stihl jsme jen jeden song. Pak sme usedli do koje a projeli s Katulkou, co se nam pekneho\nepekneho prihodilo. Potom sme se jakoby nic prosourali do prvni rady na pravou stranu podia. Kapela nastoupila v sesticlenem slozeni. Role byli jasne rozdelene, ja se zamerim na klavesistu a jonas na basaka. Kata byla krasna, jak to moc dobre umi. Zacatek koncertu byl trochu pod ocekavani. Vsichni vypadali dost unavene a divaci svym pocatecnim chladem tomu taky nepridali. Zlom nastal se srdcervacskou hitovkou Stone, kde zustal na podiu je zpevak a kytaristka a zbytek kapeli si sli pozyvat do backstage (Basaka sme pristihli) Jenze od toho momentu jakoby nastoupila jina kapela. Hitovka stridla hitovku a aplauzy nemeli konce. Malickou kankou byla sibenicni desata hodina, ktera nas pripravila o nasi oblibenou pisen "for real". Stejne sme byli spokojeni. Moje hypnoza mi vynesla setlist, ktery mi predal klavesak. No a kdyz uz sme sedeli v koji, odchytl jonas basaka Patricka a prohodili sme spolu nekolik vrelych slov.
Ondra, Patrick, Johny a Majki (Katulka je krasna a foti!)
Nechal se s nami vyfotit a potom uz pelasil za baculatou slecnou, ktera si ho rozhodla omotat koupi alkoholickeho napoje.
