Jak jsem byl v hříšném Brně a na koncertu Okkervil River

Tento víkend jsem se rozhodl vyrazit do Brna, na jeden den festivalu experimentalni hudby New New, ale hlavnim lakadlem byla moznost videt celou moji brnesko-olomouckou referencni skupinu. Tesil jsem se dost. Cesta probehla v pohode opomenu-li bobikova bratra, ktery po me v kupecku loudil mandarnky. Ja jsem se venoval cetbe Doctorowa a prokladal jsem poslechem selfimprovement publikace.
V brne jsem byl kolem 5. Srazil jsem s rybickou, ktera jela nenavidenym zlutakem (Zkratka moje nohy jsou prilis sexi, aby cestovali v tak malem prostoru, ktery zlutak poskytuje). Odebrali jsme se do spolku, kde sme v rychlem sledu pojedli.
Pak nasledoval presun do Baronova, tam se udelali posledni kosmeticke upravy zevnejsku a hura fledu.



Jako prvni tam sedel takovy pan, ktery tam za pomoci nejakeho zahadneho nacini vyluzoval docela snesitelne zvuky. 4 hlasky N-U-D-A. Dvojka byla dvojice vohaknutych kmetu, kteri v poklidu sedeli a tukali si palickou do GPSek, ktere pak vyluzovali hudebni zvuky. Docela zabava. Minimalne jsem neco podobneho este nevidel. Ty techniky jsou fakt neuveritelne. Pak prisel nekorunovany headliner Machienfabriek. Blondaty holandanek zasedl za stolek a stridave neco montoval na stole popripade si intimne povidal se svoji kytarou. Nestacil jsem ani vyslovit "bludny holandan" a on uz si bez pridavku balil fidlatka. Neprekvapil, nepodesil, nezradil.
Vrcholem pak nemecky projekt von spar, ktery do divaku hnali odtucnenou math rockovo-ambientni plosky, za ktere by se nemuseli stydet ani plnotucna superkapela the battles. Specialne, kdyz byli obsazene bici, perfektne sem se bavil. Publikum ragovalo tak melo a vsichni se odpovidajicne rozvlnili.
Jenze von spar nastartovali strmy sestup. Ptacnik Vogel dokazal oddalit prvni zyvani, ale ne nadlouho. Cely zbytek jsme se usadili do lounge. Postupne odesli vsichni az na posledni mohykany. Bylo nacase zbalit sekyry a presunou se do modrejsich lovist.



Modry Nonstop byl svedkem konstantniho dalkoveho vysmechu jednomu tragedovi. Intelektual navleceny do svetru, ktery vypadal jako by zazil VŘSR, nas svymi sandaly privadel k silenstvi. Po jeho odchodu sme si udelali zevrubny debriefing na cely festival a navrhli jsme kreativni napady na headlinera pristiho roku. Potom klasicka temata jako BH90210, lidska blbost, s kym sme se posledni noc loviskovali. Ranni tramvaj nas vyvezla do zaslouzeneho dopoledniho spanku. NO a pak uz vlakem dom s vidinou kudrnate cupriny frontmana Okkervil River.


Zamerne jsem se pokusil vyhnout predkapele Bad Dudes, kteou mi Inzenirka popsala jako americkou verzi vidlackeho klenotu Divoky Bill. Mela pravdu. Stihl jsme jen jeden song. Pak sme usedli do koje a projeli s Katulkou, co se nam pekneho\nepekneho prihodilo. Potom sme se jakoby nic prosourali do prvni rady na pravou stranu podia. Kapela nastoupila v sesticlenem slozeni. Role byli jasne rozdelene, ja se zamerim na klavesistu a jonas na basaka. Kata byla krasna, jak to moc dobre umi.
Zacatek koncertu byl trochu pod ocekavani. Vsichni vypadali dost unavene a divaci svym pocatecnim chladem tomu taky nepridali. Zlom nastal se srdcervacskou hitovkou Stone, kde zustal na podiu je zpevak a kytaristka a zbytek kapeli si sli pozyvat do backstage (Basaka sme pristihli) Jenze od toho momentu jakoby nastoupila jina kapela. Hitovka stridla hitovku a aplauzy nemeli konce. Malickou kankou byla sibenicni desata hodina, ktera nas pripravila o nasi oblibenou pisen "for real". Stejne sme byli spokojeni. Moje hypnoza mi vynesla setlist, ktery mi predal klavesak. No a kdyz uz sme sedeli v koji, odchytl jonas basaka Patricka a prohodili sme spolu nekolik vrelych slov.


Ondra, Patrick, Johny a Majki (Katulka je krasna a foti!)

Nechal se s nami vyfotit a potom uz pelasil za baculatou slecnou, ktera si ho rozhodla omotat koupi alkoholickeho napoje.

Vikend se povedl. Mam se rad.

Děti mám upřímně rád!

Zdravim po dlouhé pauze. Ten tlak už se nedal vydržet. Tomáš (kačák) mi včera promluvil do duše a řekl: Ty na ten svůj blog nic nepíšeš. V tu chvíli se ve mě něco zlomilo. Měl bych něco napsat. Dneska jsem v práci, takže ideální příležitost. (K psaní mi hrajou velmi slušně Oasis – Falling Down, asi můj nejoblíbenější song z nového alba).
Nebudu se vracet k hříšnému Brnu, jak mě inženýrka vybízí. Pro mě je to natolik dekadentní zkušenost, že je mi velice nekomfortní se k tomu jakkoli vyjadřovat. Navíc ctím anonymitu všech účastnic. Já osobně jsem se stal terčem neuvěřitelně sofistikované formy psychologického teroru. (Už se vám někdy stalo, aby se každý začal smát, pokaždé kdy otevřete pusu,nic moc, co? ) U toho bych zůstal asi.


Velmi vehementně jsem začal hledat práci a docela brzo se na mě usmálo štěstí. Do hledání jsem šel s následujícími cíli. CHCI PRACOVAT S LIDMI, CHCI VYUZIVAT CIZI JAZYK, CHCI DELAT NECO KRETIVNIHO. Asi po dvou týdnech se mi ozvala paní z mateřské školy, která hledala náhradu za svojí neposlušnou lektorku. Na interview mi bylo zhruba v první minutě jasné, že práci dostanu (Musela být asi zatlačená do rohu, protože zkušenosti s prťaty nemám). Vysvětlila mi, že školka je v Petrovicích (hodně vzdálená část Prahy) a budu mít 3 půlhodinové bloky dvakrát týdně. Byl jsem z toho docela paf. Dostal jsem asi 40 stránkovou příručku, jak učit děti. Plus X dalších materiálů, které mám při výuce používat. Už další den jsem musel jít učit.
Nervy jsem měl v kýblu. Ale nakonec jsem si nevedl vůbec zle. Jména děti jsem se zpamatovat ani nepokoušel. Na začátek mi bylo doporučeno mými staršími kolegyněmi, abych na ně byl spíš tvrdší, alespoň budu moct potom povolovat. Takže dohodnuli jsme si, že zdvyžený ukazováček bude znamenat ticho. To mi vydrželo zhruba 3 lekce, pak jsem prošel k mnohem intuitivnějšímu okřiku “ZIP IT”! Děti samozřejmě neznají moje sofistikované popkulturní zázemí, takže si mojí nevšední slovní zásobu záhy oblíbili.
A já jsem si docela rychle zvykl na ně. Už se ani nezlobím, když mě tu a tam oslovují paní učitelko. Mám všechny děti moc (upřímně:) rád, I když někdy mi připadaj zlehka tupé, ale tipoval bych, že to bude tím věkem (4-6 let).
Jasně mám ve své pedagogice jistý prostor ke zlepšení. Ale pořád si myslím, že mám velice solidní bilanci. Za 5 lekcí se zhruba 48 dětmi jsem rozplakal pouze dvě. Na jedno jsem tvrdě dotíral s jedním slovíčkem a on to chudák nějak neunesl a začal mi tam rudnout. Už jsem věděl, že je zle, aspoň jsem se pokusil to zahrát do autu, jenže to jsem nevěděl jaké piraně ty děti jsou. Oni to samozřejně okamžitě zmerčili a začali s komentáři typu. “Míro, proč brečíš?” nebo “Hele koukejte! Míra brečí”. V tu chvíli se mi klučiny zželelo, věděl jsem, že na jeho zvlhnutem ksichtíku mám nemalou zásluhu.
Druhý případ nebyl můj skrat. Jeden klučina mi tam blbnul, proto jsem si ho zkratka posadil po pravici. Ani ne za dvě minuty koukám a on mi tam čumí do zdi. Když jsem šel sondovat, co se děle, vypravil ze sebe srdcervoucí větu: “Mně se stýská po mamince;(“. S tím ti nepomůžu příteli, pomyslel jsem si a nechal jsem ho truchlit s vidinou, že se ještě stihne zapojit do výuky. Nestihl.
Buď jak buď, brigada je to moc příjemná. Vždycky mám takovej velmi příjemnej pocit na prsou a mám celej den dost dobrou náladu. Jo, Jo.. Dost mě to naplňuje.

[Z Oasis jsem přeladil na Friendly Fires ]

No ještě minulý týden proběhla geniální party Sociolok, která prostě naprosto nemá chybu. Můžu vám, říct, že jsem ten den nebyl v extra dobré náladě, ale udělal bych obří chybu, kdybych tam nešel.
Po dlouhé době sem viděl svoje spolužáky, které ve škole né a né potkat (Možná protože do té školy už moc nechodím, co .-D) Vypadl jsem kolem 4, ale večer se parádně povedl. Ve zkratce: Máme některé velmi sličné prvačky. Speciálně ID Saiha, která je 9.5! \ 10. Pokecal jsem s kamarády a kupodivu to byla plodná diskuze a žádný small talk. Good. No a taky jsem pomáhal jedné kamaradce, aby se dostala na kobylku jednomu dobrému kamarádovi. Myslim, že podařilo ke spokojenosti všech zúčastněných stran.
Už stačí.. eště si tam hodim rychle Pinback a pak jedu nový prison break.
M.