Muse - 25.11.2006, Treptow Arena, Berlin

Velkým problém naší malé republiky je katastrofální nedostatek koncertů velkých jmen. Pokud přeci jen někdo dorazí, tak je to většinou kapela na sklonku kariéry, která si chce ještě něco vyrýžovat z koncertu ve střední a východní Evropě. O velkých kapelách jako Radiohead, Blur nebo Coldplay si můžeme nechat jen zdát, protože potom už o turné rozhodují zisky z prodeje v dané zemi. Škoda....
Co tedy zbývá českému fanouškovy? Buď se může spokojit s pirátským bootlegem svoji oblíbené kapely nebo rozbít prasátko a odcestovat k nějakému štastnějšímu sousedovi. Tím štastnějším sousedem obvykle bývá Německo.
Britská kapela Muse, jejíž turné k novému albu Black Holes & Revalations se pomalu začalo chýlit ke konci. Mezi poslední štace bylo zařazeno několik Německých měst. Pro výjezd z Prahy je nejvhodnější Mnichov, ale my jsme se rozhodli pro koncert v Berlíně o 14 dní dříve.
K Berlínské hale Treptow jsme dorazili kolem 6 hodiny, takže do začátku koncertu ještě zbývalo více jak 2 hodiny, přesto už se u bran arény tísnilo několik desítek nedočkavců. Brány arény se otevřely krátce před sedmou hodinou. Po vstupu do arény na nás vykoukla obrovskou plocha bývalé průmyslové továrny. V zadní časti haly byli postaveny 2 tribuny na sezení.
zpočátku velmi kultivované publikum si poslušně sedlo před pódium a jalo se čekat na začátek koncertu v sedě. Člověka to potěší, že aspoň trochu uleví nohám. Bohužel jsme se neradovali dlouho. Jeden z ochranky stojící pod pódiem zavelel vstyk a dav se jako jeden muž postavil. Nakonec jsme stáli asi 5 řad od pódia, takže perfektní výhled.
V 8 se setmělo a na pódium vystoupila předkapela The Noisettes. Pro mě úplně neznámé trio předvedlo vcelku solidní výkon, hlavně díky živelnému výkonu černošské frontmanky. Škoda jen, že to samé v bledě modrém už hrají Yeah Yeah Yeahs.
Po vystoupení na podium naběhla armáda techniků a začala připravovat pódium pro hvězdy večera.
Kolem půl desáté to prupuklo. Při prvních tónech skladby Take A Bow konečně spadla opona a na diváky vykouklo prostorné pódium. Dav takřka okamžitě explodoval a celý dav sborovým zpěvem doprovázel Mathewa Bellamyho.
Při druhé skladbě to začalo v kotly vřít. Poslušnost Němců byla tatam. Měl jsem problémy stát, natož nějak vnímat hudbu. Jeden z kamarádů to vzdal ještě během druhé skladby a já jsem očekával, že se to při další skladbě uklidní. Bohužel opak byl pravdou, takže jsem taky ustoupil do bezpečnějších míst mimo kotel, kde jsem strávil zbytek koncertu.
Muse zahráli nejen skladby nové, ale rovněž prověřené starší hity. Po 17 skladbách a dvou přídavcích koncert skončil. Koncetrovaná dávka muziky bez zbytečného mluvení. Tím se už pomalu dostávám k největší výtce vystoupení. Muzikantský projev Muse velmi precizní a ve srovnání s alby takřka totožný. Co se ale komunikace s publikem týče, je pro mě rozhodně zklamání. Vím, že velké kapely si můžou takový postoj dovolit, ale potom mám tendenci hodnotit vystoupení jako "rutinní"! Komunikace s publikem je něco jako potvrzení umělce, že kapela je ráda, že se divákům líbí. Možná je to pošetilé, ale já to tak jednoduše cítím. Tím samozřejmě nechci říct, že by to nebyl dobrý koncert. Určitě stojí zato vyzdvihnout porfektní světelné efekty(např. průhledné bubny byli nasvíceny zespoda, takže u některých skladem působila sinchronizace světel a úderú velmi působivě) a zajímavé projekce. Bonbónkem bylo během prvního přídavku vypuštění 8 obřích balónů s třpytkami do publika.
Sečteno podtrženo- technicky a muzikantsky zvládnutý patos, póza a onanie

01. Take A Bow
02. Starlight
03. New Born
04. Butterflies & Hurricanes
05. Map Of The Problematique
06. Plug In Baby
07. Forced In
08. Hysteria
09. Citizen Erased
10. Hoodoo
11. Invincible
12. Supermassive Black Hole
13. Time Is Running Out
14. Bliss
***Encore***
15. Muscle Museum
16. Stockholm Syndrome
***Encore***
17. Knights Of Cydonia