Sixx Chewing Nation

tyden utekl ani nevim jak a ja zese tukam do klavesnice novinky. Uz se tady vsechno ustaluje, takze novinek uz neni tolik. Nehodlam vas nudit nebo tak neco. Jako obvykle svemu vypraveni dodam potrebnou epiku.

Tento tyden jsem pracoval ranni. To znamena, ze jsem musel vstavat kolem 5.30, coz je teda velka prasarna. Kolem 11 uz do postele nejaky ten patek nechodim. Tenhle tyden sem mel opravdu hodne hodin, takze asi budu atakovat magickou hranici 100 hodin za 2 tydny.

Jiste si pamatujete, ze jsem v prijemnem naladeni hovoril o svoji praci. Rad bych v navazal. Hodne jsem pracoval s dvojici afroamericanu afredem a alfredem. Jednomu alfredovi se rika Yack a druhemu Mark.(To bylo pro me dost matouci, pac jsem nevedel, ze je to prezdivka) Kuci jsou fajn, ale jejich anglictina je neuveritelne obtizna. S Yackem to este jde, ale Mark naprosto neuveritelny. Z jedne jeho vety jsem obvykle schopen pochytit tak 2 az 3 slova. Takze moje odpovedi se omezuji na usecne ok popripade I dont know. Premyslel jsem, ze bych v am nekam nahral autentickou nahravku, ale pak jsem si uvedomil, ze to je zvraceny nahravat mluveny projev kolegy i kdyz je to urceno k ryze didakticke deskripci.
Nicmene co je dulezitejsi. Svymi stabilne abnormalnimi pracovnimi vykony jsem si vyslouzil vlastneni sluzebni vysilacky. To vam reknu, to je teprve zabava. Rozhodl jsem se, ze vam popisu, jak takovy bezny rozhovor vypada.

Nuze vysilacku uchopite do ruky dle vlastniho vyberu. Silne zmacknete tlacitko na strane tela vysilacky. Vysilacka reaguje vyraznym pipnutim, ktere indikuje, ze muzete hovorit.

Zacina se dramatickym "come in Mark" (preklad Marku, pojdme si povidat) Odpovidajici reakci je "Go ahead" (Ano, pojdme si povidat) Navazeme otazkou "Whats your location?"
(A kde si budeme povidat?) "In Skyline" (pojdme si povidat do skyline). A nyni prichazi vrchol. Rozhovor se neukoncuje vagni formulkou "copy" ci "ok" nebo "Roger". My mame zcela vyjimecnou formulaci "Ten Four" (souhlasne zamrkani ci zabruceni). Jak vidite moje prace vyzaduje i takovou verbalni realizaci.

Vcera jsem si udelal konecne necim radost a spolecne s Davidem(USA), Pedrem(Col), Davidem(Col) a Marii(RUS)jsme vyrazili autickem do charlottesville na koncert Modest Mouse. Konecne jsem tedy mel prilezitost videt in historicke centrum. Lupeny staly 40$, coz si myslim je za takovou kapelu naprosto vyborna cena.
Predkapela byl nejaky americky jazz, o kterem se nikdy neslysel. Poslouchal jsem to jen jednim uchem. Radeji jsem se kochal nadherne vypadajicim mistem konani koncertu. Dalo by se to popsat jako takovy obrovsky stan, kteremu chybi obvodove kryti. Navic povrch byl prijemne nakloneny ve smeru podia, coz garantovalo vyborny vyhled i kdybyste narazili na sebevetsiho dlouhana.
Zacatek show jsme zaspali, takze uz jsem ani nedoufal, ze chytneme nejaky dobry flek. K menu velkemu prekvapeni jsme se bez nejmensich potizi dostali zhruba 4-5 metru od Zacha Brocka. Zadne zamracene kysele ksichty jako u nas. Vsichni s usmevem ustupovali, aby nam pomohli dostat se co nejbliz. Jako tohle je opravdu jedna z veci, ktera me tady zatim nejvic dostala. Americti divaci jsou zkratka naprosto jina liga.
Co se koncertu tyce Modest Mouse nezklamalali. Nechybela snad ani jedina moje oblibena skladba. Nejvice jsem si ale stejne uzil naprosto fenomenalni skoro desetiminutovou hitovku Spitting Venom s genialnim trumpetovym solem. Jinak klasiky jako satin in the coffin, wild pack of family dogs, float on atd. Musim priznat ze jsem dost songu slysel uplne poprve. Nejsem si uplne jisty jestli byli z prvnich dvou studiovek nebo fungl nove, ale z reakci fanousku bych se priklanel k druhe moznosti.
Po hodine a dvaceti minutach jsem si mohl do denicku udelat druhou fajifku u jmena moji oblibene washingtonske kapely. Zatim jeden z nejlepsich dni, co jsem tady zazil.

Moje nadseni ale nemelo dlouhe trvani. ale o tom napisu prisim prispevku seven chewing nation army (modri uz vedi.)