Lollapalooza 08 (Grand Park, Chicago)

Pratele, jak jsem avizoval, tak se taky stalo. Opravdu jsem se dostal na Chicagsky festivalovy klenot zvany Lollapalooza. Spolecne s 80.000 dalsimi lidmi jsem si odnesl opravdu nadherny hudebni zazitek.

Day 1

Rogue Wave

Jeden z mych oblibenych citlivych popicku obstaral odspunt. Californska kapela je pro me srdcova zalezitost. Hrali prevazne hitovky ze tri studiovek (Like a needed, bird on the wire, california). Zach Rogue je znamy svym nejistym hlasovym projevem, ale musim rict, ze jsem si nemohl stezovat. zlehka vedle to asi bylo, ale v pohode.

The Go! Team

Vcelku zabavne hopsando vystoupeni. Vsechny clenky kapely trsaly jak zblaznene, skoda jen, ze byly opravdu osklive. Tak jsem tam zakempil a po 30 minutach odesel. Prima videt, ale nijaky zivotni zazitek.

The Kills

Prvni koncetrovano davku riznych kytar obstaralo duo The Kills. Pan a pani Killsovi si prinesli kytary a kazdy pridal ze sveho peveckeho kahanu. No a bubunky si pousteli ze laptopu. Musim rict, ze maji hodne chytlave songy, takze asi stoji za to nastudovat. Vystoupeni nemile poznamenalo opravdu brutalni horka, takze zhruba v polovine vystoupeni si zpevacka dala na hlavu stylovy rucnik a zbytek dojela s nim.

The Black Keys

Prisli prvni velke lamani chleba. The Gogol Bordello nebo The Black Keys. Tady mi pomohla moje festivalova brozurka, ktera black keys vychvalila nevim kam. Bubenik a kytarista valeli v podobne stylu jako kills. Dobre to bylo, ale na zadek jsem si z toho taky nesedl, ze?

Cat Power

Hned v zameti me cekalo jeste mnohem komplikavanejsi rozhodnuti. Cat power, Mates of States nebo Grizzly Bear. Rozhodl jsem se pani powerovou a muzu s klidnim srdcem rict, ze svym vystoupeni pro me obstarala nejvetsi zklamani festivalu. Vydrzel jsem zhruba pulhodiny a dostal jsem porci nemasneho neslaneho dospelackeho popicku se nulovym zpevaccinym nasazenim. Pry ze Grizzly bear byli vyborni. Jenze dostat se tam to by bylo tak 20 minut. Takze jsem radeji sel chytit flek na dalsi vystoupeni.

The Racounteurs

Na kapelu Jack Whita jsem byl nalezite nateseny, pac jejich nove album je jednim slovem lahudka. Hned od zacatku bylo jasne, ze hudebne je vystoupeni naprosto brilantni. Zpevaky maji taky skvele az z vyjimkou jeciveho Whita, ktery si v kapele asi potrebuje neco dokazovat. Odzpival muj oblibeny song You dont understand me dost vedle. Nicmene lidi se bavily a byla to super jizda. Bohuzel jsem musel po hodince musel odejit, protoze Steven Malkmus prece neceka, ze jo. Nastesti jsem neprisel o Carolina Drama, kterou nakonec vubec nehrali. Sice ne cele, ale jeden z patecnich highlightu.

Steven Malkmus and The Jicks

Na Malkmuse jsem chytil vyborneho fleka. stal jsem asi tri rady od podia, takze paradni vyhled. Akademicky presna malkmusova hra doplnena kapelou jicks me moc bavila. Malkmus vypadal nakrkle, ale ani se mu nedivim dostal naprosto hluchy 45 minutovy set na malem stage mezi dvema headlinery. Z toho taky vychazi moje vytka, ze jsem postradal jakoukoli atmosferu. Zaznelo veci z real emotional trash plus pencil rot, baby cmon a water and a seat.

Radiohead

Tady uz se tezko neco povida. Tvrde precizne odvedena dvouhodinova show, kde se zkratka tezko hledaji chyby. Pro me to byl ale preci jen zazitek trochu trpky. Chytil jsem misto hluboko v puli hraciho pole, takze o opravdove atmosfere se mi mohlo jen zdat. Musel jsem se obejit bez How to disappear completely, karma police nebo I might be wrong. In rainbow zaznelo uplne cele. Vrcholem vystoupeni bylo pro me Everything in its right place, pri niz se spustil ohnostroj na blizkem stadionu. Panecku, to vam bylo neco!

01. 15 Step
02. Airbag
03. There There
04. All I Need
05. Nude
06. Weird Fishes/Arpeggi
07. The Gloaming
08. The National Anthem
09. Faust Arp
10. No Surprises
11. Jigsaw Falling Into Place
12. Reckoner
13. Lucky
14. The Bends
15. Everything In Its Right Place
16. Fake Plastic Trees
17. Bodysnatchers

Encore 1
18. Videotape
19. Paranoid Android
20. Dollars and Cents
21. House of Cards
22. Optimistic

Encore 2
23. 2+2=5
24. Idioteque

Outro



Day 2

The Ting Tings

zkraje druheho dne jsem si udelal radost letni kapelkou The Ting Ting. Rozkosna blondynka hopsajici po stage a zpivajici lehce prible texty mi udelali dobre. Nejlepsi momenty Great DJ a Shut up and let me go.

Foals

Skoro nejvetsi tahak druheho dne. Album Antidotes jsem si hodne oblibil a v empetrojce ho protacim dodnes. Foals me fakticky dostali. Naprosto vyborne nazvucene a obecne super set. Dokonce i zpev Yannise Philippakise byl super. Smekam klobouk, protoze proti tomu, jak zpival na zivych nahravkach z minuleho roku, to bylo 100% lepsi. Padly vsechny dulezite songy. Trochu jsem jen postradal Matlematics. Nicmene lidi trsali, kapela parila a vsem byli hej. trada!

Gutter Twins

Mel jsem v plunu odejit z foals drive, ale neslo to. Takze z Gutter twins jsem videl 2 songy. smula no!

Booka Shade

Trochu padla prvni unava, takze jsem ukryl pod koruny stromu a ze sedu pozoroval set nemeckeho tanecniho dua Booka Shade. Neurazilo, ale v 30 stupnich se mi parit nechtelo.

Explosions in the Sky

Post rock na velkem stage za bileho dne je blbost. Nicmene stalo se. Kluci se snazili. Zahrali nejake ty svoje hitovky. Na zivo tomu nechybi energie, ale klubik je klubik. snad priste!

Okkervil River

Velke prekvapeni soboty. Pokud ste neslyseli, tak je to takovy pristupnejsi bright eyes folcik. Rikal jsem si, ze to bude nuda a sed, ale nebyla. Skupina navlacena do obleku hrozne valela, takze jsem se vytecne bavil. Zrzavy zpevak prohodil obcas nejakou vtipnou prupovidku. Nejlepsi moment: skocna hitkovka For Real.

Broken Social Scene

Objevili se jak uz jejich zvykem ve velkem poctu(napocital jsem jich celkem 11). Vystoupeni fajn, jen ty jejich nove songy nejak nebavi. Fungovali stare dobre hitovky Pacific theme nebo Time Cause. No a ani pani feist se nezastavila mrcha. Lover spitu jsem se nedockal. Muzu rict, ze jsem cekal mnohem vic.

Rage Against The Machine

V pul devate se za zvuku pozarnich siren vynorila ruda hvezda, takze bylo jasne, kdo si ukradne stage pro zbytek vecera. start obstarali hitovky Testify a Bulls on parade. pak najednou De La Rocha utnul treti song se slovy: “Please take a few steps back, We got a lot of fucked up shit on the streets, dirty politicians running things and now this war, We don’t need people coming to a Rage Against The Machine show to get hurt.”
Prerusilo se jeste celkem dvakrat. V novinach se dalsi den hovorilo o desitkach zranenych.
Show mela neuveritelnou energii o tom nebylo nejmensich pochyb. Pro skalni fanousky zkusenost extaticka. pro me prijemny bonbonek, ale u toho to zustalo.

1. Testify
2. Bulls on Parade
3. People of the Sun
4. Bomb Track
5. Know Your Enemy
6. Bullet in Your Head
7. Born of a Broken Man
8. Guerilla Radio
9. Ashes in the Fall
10. Calm Like a Bomb
11. Sleep Now in the Fire
12. Wake Up
13. Freedom
14. Killing in the Name of

Day 3

John Butler Trio

Takova emericka trojka hrajici neco mezi rockem popem a country. zkratka a dobre dobre na zazivani .)

The Black Kids

Dalsi mladicka skocna letni kapelka. Na stage nastoupila trojice mladych vychrtliku doplnena o dve damy s vetsim nez malym mnoztvim nadvahy (bez urazky:). Nevim jestli to bylo jedno z jejich prvnich verejnych koncertu, ale kdyz ma zpevak problem zpivat do mikrofonu, tak je asi zkratka neco spatne, ze ano. Potesilo alespon perfektni koncertni podani hitovky Im not gonna teach your boyfriend how to dance with you. Jinak muzikantsky nejvetsi zklamani festivalu.

Iron & Wine

Tenhle sikovny vousac beze slova nastoupil na stage a zacal svuj vyklidneny folcikovy set. Opet jsem trosku postradal komornejsi prostredi, ale kdyz on se nam chudak dal trosku na komerci, nedalo se tomu vyhnout. Vystoupeni bylo neuveritelne prebasovane, coz se ke krehke hudbe jako je tahle nehodi. Nebyt toho zazitek by byl mnohem lepsi.

The National

Po radiohead jsem se nejvic tesil na National. Jejich Boxer me v minulem roce uplne dostal. To album je zkratka fenomenalni. Podarilo se mi vyboxovat si (obrazne) prvni radu pod pravym reproduktorem. Uz od prvnich tonu bylo jasne, ze zvuk budu mit docela zkresleny, ale muzu rict, ze to bylo to posledni, co me v tu chvili zajimalo. Berninger na zpevu trochu slabsi nez jsem cekal, ale porad tomu nechybela atmosferu. Hity jako Fake Empire, Start a War nebo Ada privadely dav do varu. Odchazel jsem s prijemne pripitomnelym usmevem na rtech, ze jsem si splnil tenhle rest.

NIN

Tak nejak me prekvapilo, jak az moc metalovy dokazou NIN byt. Mel jsem tak nejak vsugerovany docela krotky zvuk, takze jsem byl docela sokovany, jak muzikanti vypadali. Kapela hrala vsechny svoje hity a soustredila se na veci z posledni zdarma stazitelne nahravky The Slip. Musim rict, ze zvukove me zklamala absence elektroniky, ktera me na NIN hrozne bavi. Kuprikladu pri Closer hrali onen klicovy elektronicky motiv na kytaru. Proboha proc? Reznor se nakonci taky omlouval za svoje problemy s hlasem, coz se projevila zejmena na dvojici skladeb Only a Hand That Feeds. Ale krome toho tezko neco vytknout. Scena nasvicena brilantne. Dve obri steny svetel, ktere se obcas vysunuly pred muzikanty a uplne je svetelne zaclonily. Potom se casti steny zhasinaly, takze jste zase na chvili videli. Radost sledovat, teda pokud nejste epileptik :)

999,999
1,000,000
Letting You
Discipline
March of the Pigs
The Frail
Closer
Gave Up
The Warning
Vessel
Ghosts 5
Ghosts (I Think 30?)
Ghosts 19
Piggy
The Greater Good
Pinion
Wish
Terrible Lie
Survivalism
The Big Come Down
Only
The Hand That Feeds
Head Like a Hole

(encore)
Echoplex
Hurt
In This Twilight


Verdikt

+++
Radiohead
The National
NIN
Pocasi nedele
voda zdarma
Super lokalita
super organizace
super atmosfera (80.000 lidi kazdy den)

---
pocasi patek, sobota
Prilis mnoho stagu (7)
Velke vzdalenosti mezi hlavnimi stage.
caste prekryvani kapel
slabsi nedelni program


P.S. Pokusim se casem dodat i obrazky
P.P.S. Videl jsem sveho premieroveho festivaloveho muslima!